Zbytnost státnosti

Rozhodl jsem oddělit do dvou samostatných textů myšlenky o nestátnosti od myšlenek o protistátnosti, přestože spolu úzce souvisí a sdílím oboje, především proto, abych nebyl obviňován, že obojí směšuju, a házím tak do jednoho pytle zastánce obojího, ačkoliv ti často mohou souhlasit jen s mými myšlenkami o nestátnosti, ale ne už o protistátnosti. V tomto textu chci jít dál než v předchozím a konstatovat, že stát je institucí nejen o nízké efektivnosti a výkonnosti, nejen dějištěm zpracovávání zbytečné agendy zbytečnými orgány s drze rozsáhlými pravomocemi, nejen působištěm sil prosazujících zájmy nijak nesouvisející s jeho původním účelem, ale dokonce i insitutcí, jejíž exitence je z dlouhodobého hlediska škodlivá a nežádoucí, generující nové, umělé problémy, se kterými by se lidstvo bez exsitence států nikdy nemuselo potýkat. Skutečně to chci konstatovat, spíše než logicky obhajovat, protože kdo s tím souhlasí, toho přesvědčovat netřeba, a kdo ne, toho názor na tomto místě nezměním.

Chci také čtenáře varovat, že v tomto textu padnou mnohé formulace, které budou mít zjednodušující, zobecňující a škatulkující charakter. Jsem si vědom toho, že hypotetický příklad zištného politika, který zde předkládám, nemusí v reálu být zdaleka tak černobílý, jak by se anarchistickým teoretikům hodilo. Jde mi o to, jak je tomu ve většině případů, jaký je trend, jaké podmínky jsou považované za běžné, standardní, výchozí, a domnívám se, že z tohoto úhlu pohledu nejsou mé výroky přehnané.

Podívejme se nyní, jak jsou nastaveny podmínky, příležitosti a povinnosti člověka vstupujícího do mocenských struktur (tím mám na mysli jak obecní úřad v poslední horní dolní - je to mocenská struktura, ne že ne - tak třeba úřad vlády). Člověk je v pozici, v níž má reprezentovat zájmy někoho, kým je do té pozice volen. Za vykonávání této pozice je velmi dobře finančně odměněn, proto má silnou motivaci být zvolen i příště. Musí soutěžit s ostatními kandidáty. Pro takovou soutěž je bezpodmínečně nutná značná dávka formálnosti a přetvářky; člověk upřímný, otevřený, tedy v tomto konkurenčním souboji neobstává, naopak největší šanci má ten, kdo metodami psychologické manipulace dokáže voličstvo nejlépe zaslepit ve svůj prospěch. Tento systém tučného finančního ohodnocení schopnosti přetvařováním vzbudit důvěru favorizuje do politických funkcí lidi neupřímné, zištné, prospěchářské a kariéristické, a naopak odpuzuje idealisty a lidi ochotné a schopné. Lid si do těchto funkcí nevolí své zástupce podle reprezentativnosti jejich politického přesvědčení, nýbrž - většinou aniž by si toho lid byl vědom - podle jejich schopnosti a schopnosti jejich poradců lid do něčeho vmanipulovat.

Zásadní problém je tento: zastupitelská demokracie nemůže fungovat, pokud jeden jedinec zastupuje příliš velké množství jedinců. Chce-li je přesvědčit o svých kvalitách pro dotyčný úřad, pak od jejich určitého počtu nahoru je pro něj výhodnější přesvědčovat je psychologickou manipulací, nikoliv logickými argumenty. Přesvědčit logickými argumenty lze jen malý počet jedinců. Větší skupina je už intelektuálně heterogenní a takovou je snažší manipulovat podprahovými faktory (hezká kravata, spisovná nebo naopak lidová mluva apod. - tyto se dokonce jako požadavky na kvality politika nestydaně vyjmenovávají, ačkoliv přece nemají s politickou orientací co dělat). Velmi inteligentní, třeba vysokoškolsky vzdělaný volič, je pak přesvědčen, že s dotyčným politikem souhlasí názorově, a vůbec si neuvědomuje, kolik dní věnoval tým psychologů návrhu kombinace barev saka a kravaty dotyčného politika, a co to má co dělat s latentními procesy ve voličově mysli. Skutečně, netendenčně problém vysvětlit, prodiskutovat, zhodnotit a jakž takž objektivně uzavřít, lze jen v rámci malé skupinky lidí, rozhodně ne v rámci národního státu. Proto ve státních institucích figurují lidé, kteří se tam dostali ne na základě projevu svých relevantních schopností, nýbrž manipulací, proto tam také tito budou dál jednat manipulativně, ve prospěch zajištění bezstarostné budoucnosti pro sebe a své přátele.

Pro ty, co už v úřadě jsou, je tedy hlavním cílem se tam udržet, přesvědčovat lid o legitimitě onoho úřadu i mechanismů, jakými jsou do něho představitelé voleni, zatímco mimo zorné pole veřejnosti pracují na utužování vzájemných vazeb, držících je u moci. Je to jednodušší, pohodlnější a finančně i jinak materiálně výhodnější, než hrát v úřadě takovou roli, ke které je příslušná úřední funkce určena. Státní orgány se nezodpovídají před lidem, nýbrž jeden druhému. Když jeden státní orgán spáchá něco nemorálního, vyšetří to jiný státní orgán, a lidem se vysvětlí, že ten druhý o svoji legitimitu, narozdíl od toho prvního, nepřišel. Velká část agendy státních úřadů ve skutečnosti spočívá v upevňování mocenských vazeb a zabezpečování jejich dlouhého trvání. Něco z toho občas vyjde na povrch; to opět jen čistě účelově, aby veřejnost nabyla dojmu, že padouši byli dopadeni a zbytek státních úředníků už v tuto chvíli jedná čestně. Čemu lidé většinou nechtějí, nemohou nebo odmítají uvěřit, je to, že tyto trafiky a vzájemné posilování moci jsou ve skutečnosti nikoliv negativním průvodním jevem, vedlejším důsledkem existence a chodu státu, nýbrž jeho účelem, že skutečným důvodem existence a motivací hierarchizované byrokracie v dnešních poměrech není dobro a spravedlnost, nýbrž právě tyto mocenské souvztažnosti a výhody plynoucí z nich pro ty, co se podílejí na jejich chodu. Domnívám se, že současný systém centralizovaných národních států nemůže být spravedlivý ani jinak morálně legitimní, a že vývoj společnosti by měl směřovat k pokrokovějšímu, spravedlivjšímu systému společenských vztahů.

-- copyright (c) 2006 bhy --
Kopírování, šíření a změny tohoto díla jsou možné pod podmínkami GNU free documentation license, verze 1.2 nebo vyšší, vydá-li ji fsf; bez invariant sections. Při tvorbě těchto stránek byl použit výhradně free software. Kód odpovídá standardům w3c a je optimalizován pro textové prohlížeče a firefox. Powered by vim.