Právo na kritiku

Předesílám, že se necítím na to, abych napsal logicky koherentní text, postavený na přesvědčivé argumentaci. Přestože hodlám vykrádat rétoriku dokazování něčeho, budu ve skutečnosti jen konstatovat, co si o čem myslím, aniž bych si kladl za cíl o tom rozumově přesvědčit čtenáře. A pozor, jak si to tak po sobě čtu, tak na tento text obzvláště platí varování a doporučení z prvního odstavce úvodní stránky. Tuším, že něco z toho, co zde padne, už někdo řekl předemnou a lépe; teď však nemám k dispozici nic, z čeho bych mohl citovat, a nechci se jen tak naprázdno ohánět jmény.

Tedy, ačkoliv by se taková argumentace už dala považovat za překonanou a vyvrácenou, v diskuzích na nejrůznější témata s nejrůznějšími lidmi se stále často setkávám s odmítáním něčí kritiky něčeho, založené jen na tom, že by dotyčný nedokázal to, co kritizuje, nahradit něčím lepším, jako méně kritiky hodným, nebo něco takhle lepšího aspoň navrhnout, nastínit svoji představu o tom. Jinými slovy, že pokud nedokážeme k něčemu, co nám vadí, nabídnout kvalitnější alternativu, nemáme právo veřejně sdělovat, že nám to vadí.

Myslím, že uvědomění si, poznání toho, že něco je v nepořádku, je věc sice nikoliv nesouvisející, ale jednoznačně, viditelně oddělená od myšlenky, představy kvalitnějšího řešení. Někdy může být ta první myšlenka u jednoho člověka impulsem k té druhé u jiného. Jindy je navíc povaha kritizovaného taková, že zlem je samotná existence dotyčného jevu, podle názoru kritika se tedy nejedná o řešení ničeho a možnost alternativy je v takovém případě irelevantní.

Představme si, jak by to vypadalo, kdybych neměl pravdu a člověk měl skutečně právo kritizovat jen tehdy, když k tomu přidá návrh na zlepšení. Například anarchista, který kritizuje státní uspořádání, by místo něj musel konstruktivně nabízet něco adekvátně funkčního. To je nesmysl, protože jádrem anarchistova přesvědčení je nutnost neexistence podobné struktury, nikoliv nahrazení její současné podoby podobou jinou. Anebo odpůrce individuální automobilové dopravy, který požaduje zatížení benzínu řekněme třísetprocentní spotřební daní a řidiči se jej táží, na co mají potom jezdit. Z jeho pohledu pochopitelně na nic; i kdyby auta jezdila na vodu, jejich výroba je neekologická a při nehodách zabíjí lidi. Popřípadě vegetarián, co přesvědčuje lidi, aby se nestravovali u řetězců s rychlým občerstvením a oni se ho ptají, kde mají potom jíst. Kde by měli, když už tak jsou vyžraní a konzumují nekolikanásobek své denní potřeby.

Ve všech třech případech je to kritika z pohledu kritizovaných nekonstruktivní, destruktivní, která nenabízí ekvivalentní alternativu, přesto je ve všech třech případech motivována snahou o kvalitnější život, o lepší svět. Jakákoliv kritika, která má hlavu a patu a není agresivní, nenásilně nutí člověka přemýšlet, zamýšlet se, což je za každých okolností dobré a přínosné, proto je jakákoliv taková kritika dobrá, žádoucí. Kritika nesmí být agresivní, měla by být srozumitelná a neměla by být hloupá. Rozhodně ale není nutné, aby byla konstruktivní, ve smyslu nabízející adekvátní alternativu, nebo disponující příklady toho, že a jak to jde lépe.

-- copyright (c) 2006 bhy --
Kopírování, šíření a změny tohoto díla jsou možné pod podmínkami GNU free documentation license, verze 1.2 nebo vyšší, vydá-li ji fsf; bez invariant sections. Při tvorbě těchto stránek byl použit výhradně free software. Kód odpovídá standardům w3c a je optimalizován pro textové prohlížeče a firefox. Powered by vim.